Trochu jiná láska 21. kapitola

19. září 2016 v 20:15 | Tea |  Příběhy na pokračování
Dnes jsem byla venku s Hankou. Tentokrát jsme víceméně dumaly nad tím, jaký mám s Tomem vztah. Jelikož ani jedna z nás není vědma či nějaký ten týpek, co umí číst myšlenky, nedošly jsme k žádnému závěru. Sice brácha řekl, že se o nás postará, ale to neznamená, že spolu chodíme.
Hanka je strašný člověk. Vždy každého donutí, aby udělal, co poví. Hustila do mě tak dlouho, až mě překecala, abych se Tomáše zeptala, jak to tedy mezi námi je. Když se nad tím tak zamyslím, má pravdu. Bude lepší o tom vědět. Aspoň potom budu mít trochu představu, jak se postavit problémům a otázkám. Mám strach z toho, co mi odpoví. Pokud řekne, že mě miluje, stane se ze mě nejšťastnější člověk pod Sluncem, ale jestli ne, tak po pravdě nevím, jak se zachovám. A další věc, které se bojím je, jak mu to povím. Napadlo mě, že se ho zeptám bez jakých koliv okolků, ale na to mi chybí odvaha. No uvidíme...

Po večeři šel Tom do svého pokoje. Díky tomu se ve mně mísí mnoho pocitů. Jedna má polovička by za ním šla ihned a druhá by to nejraději odkládala, co nejvíc to jde. Tento vnitřní boj trvá asi půl hodiny, načež se konečně odhodlám k činu.

Potom, co jsi mě pustí do pokoje se pozdravíme. Koukáme na sebe a ani jeden nepromluví. Nadávám si, že jsem sem vůbec lezla.
,,Asi bychom si měli objasnit, jestli spolu chodíme nebo ne," odvážím se prolomit trapné ticho. Nemůžu očekávat, že promluví první, když jsem přišla já za ním.
,, Co chceš na tom objasňovat?" odpoví a vycení svůj bílý chrup.
,,Co tím chceš říct?" Jsem docela zmatená. Ale dle úsměvu usoudím, že spolu chodíme.
,, Já si myslel, že jsme spolu od tý doby, co jsi mi o mrněti řekla."
,,Aha. Já nevěděla, jak na tom jsme."
Přistoupí ke mně a políbí mě na čelo.
,,Takže mě miluješ?" zeptám se pro jistotu.
,,Mám Tě rád," odvětí a zadívá se těma svýma studánkovýma očima do mých.
S touto odpovědí mě moc nepotěšil, ale nevadí. Hlavně, že je můj.
,,Měli bychom o našem vztahu říct mámě a tátovi. Táta se mě minule ptal, jestli jsme se dali dohromady."
,,Hmm... Tak dobře. Prozradíš jim to ty?"
,,Já?" zeptám se s udiveným obličejem.
Uculí se a kývne.
Výjdeme z jeho pokoje ruku v ruce.
Rodiče sedí u televize a sledují pořad Vtip za stovku. Některé díly se povedly, ale o zbylých škoda mluvit. Pár dílů se mi nelíbilo, protože se tam nenašel ani jeden jediný dobrý vtip.
,,Mami? Tati?" promluvím.
Oba se otočí. První, co je zaujme jsou naše propletené ruce.
,,My vám jdeme zdělit, že spolu chodíme."
Mamka se rozbrečí.
,,Hm. Prosím vás, tyhle trapnosti jako je držení se za ruce, pusy a tak dále nedělejte před matkou, nedělá jí to dobře a mně taky ne," poučí nás táta. Okamžitě se pustíme a sklopíme zrak ke koberci.
,,Evo, doufám, že dodržíš naši domluvu. Jelikož jsi se nijak nevyjádřila, předpokládám, že se vším souhlasíš."
,,Ano, tati," brouknu do koberce.
,,Dobře," řekne a otočí se zpět k obrazovce. Máma jen brečí a nic neříká, proto radši odejdeme. Míříme každý ke svému pokoji. Během cesty ani jeden z nás nepromluví, teprve až když každý stojíme u svých dveří, které stojí naproti sobě, Tom promluví:,, Ty to jen tak nepřekousnou."
,,Hm, to asi ne..."
,,Máma je z toho hodně špatná. Táta možná ještě víc, ale nemusel by být tolik protivný."
,,Nemusel by. Choval se až moc hrubě. Já mu to nezazlívám, ale mohl by se trochu mírnit."
Brácha neodpoví. Jen ke mně přistoupí a obemkne mé rty svými. ,,Dobrou noc," popřeje mi šeptem.
,,Dobrou," zašeptám. Z toho polibku jsem omámená. Mé touhy se pomaloučku plní...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama