Trochu jiná láska 20. kapitola

17. dubna 2016 v 10:39 | Tea |  Příběhy na pokračování
,,Hanko, nezajdeme dneska odpoledne na kafe?" promluvím do mobilu.
,,Dneska?" Chvíli přemýšlí, takže v apatátu je ticho.
,,Já nevím, jestli budu stíhat," řekne výmluvně.
,,Aha, Co máš na práci?" Myslím si, že lže. Je pořád naštvaná za mé chování v kavárně.
,,Slíbila jsem babičce, že jí pomůžu vyházet staré věci z půdy."
,,Jo. Víš, byla bych moc ráda, kdybys sis na mě minutku udělala. Chci se ti omluvit."
,,Hmm... Dobře no... V kolik teda?"
,,Vyhovovala by ti třetí hodina?"
,,Fajn, ve tři v kavárně."
,,Díky. Už se těším. Zatím."
..Čau."
Věděla jsem, že kecá. Vždycky to poznám, protože změní tón hlasu o oktávu výš. Kdybych neřekla, že se chci omluvit, určitě by si stála za svým.

Z domu výjdu o půl třetí. Cestou se mi honí hlavou myšlenky, jak se zachová. Bude se asi rozčilovat a pravděpodobně mi ani nebude chtít věřit, co mi na naši situaci řekl Tom. Obviní mě zase, že jsem sobecká. Ale ne... Hanka taková není - tedy doufám v to. Vždy mě ve všem podporovala a věřila mi. Uvidíme, jak se věci vyvrbí.

K VOŇAVÉ KÁVIČCE jsem došla o něco dřív, takže na Hanku pár minut čekám.
Kamarádka jako vždycky přišla včas. Tohle na ní obdivuju. Ta její dochvilnost je až překvapivá. Neznám nikoho, kdo bybyl přesnější, než ona.
,,Ahoj," pozdravím první.
,,Ahoj," odpoví lehce nervózně.
,,Jak se máš?" zeptám se jí, hned po tom, co si sundá zimní vínově červenou bundu a černou šálu.
,,Mám se fajn. Jak ty?"
,,No, jak se může cítit těhotná sedmnáctka?" přidím k otázce lehký úsměv.
,,Takže jsi se nerozmyslela?"
Ne. Chtěla jsem tě poslechnout, protože jsi mi opravdu promluvila do duše. Měla jsi pravdu. Mrzí mě to. Odpustíš mi?"
,,Hm... Já si nejsem ještě jistá. Uvidím podle toho, jak mi odůvodníš, proč si mimčo necháš."
Usměju se, protože vím, že mi odpustila. Jenom na mě zase zkouší tu svoji vypočítavost. ,,Ani mi nebudeš chtít věřit. Když jsem o tom Tomovi řekla, prve mi nevěřil, že je jeho, ale na konec si to připustil. Navrhla jsem, že půjdu na potrat, ale on řekl, že ne, že se o nás postará."
,,Jakože nastoupí do práce a nechá školy?"
,,No jo..." odpovím nejistě. A jéje. Ta bude mít zase komentář.
,,Nic proti, ale jak vás chce uživit? Má jenom ekonomku. Jo, někam ho vezmou, ale nemysli si, že bude vydělávat majlant.
,,Já vím." Nemám k tomu co dodat, protože má naprostou pravdu.
,, A kde budete bydlet?"
,, U našich. Ale pak se přestěhujeme."
,,No... a jak se budete chovat před lidmi?"
,,Tuhle otázku mi položil i táta. Nijak, nnebudeme se spolu ukazovat, a ani nebudu říkat, kdo je otcem. Táta vymyslel story, že jsem si to uhnala na diskotéce."
,,Jo, jako kdyby se někdo náhodou ptal."
,,Přesně tak."
,,Chytrý. Tvůj otec nikdy nesklame." Obě se tomuhle od srdce zasmějeme.
,,Co Aleš s Filipem?" odvážím se zeptat. Vím, že je toto téma docela dost choulostivé, ale já se zeptat prostě musím. -občas se za tu svoji zvědavost nesnáším.
Hanka na mou otázku reaguje stuhnutím obličeje. ,,No..." zahledí se do kafe, které začne míchat. ,,Ehm... klape jim to."
,,Oni teda spolu chodí?" ptám se s udiveným obličejem.
,,Myslím, že ano. Nevím to jistě. Přece za ním nepůjdu a neřeknu- Hele, brácha,? Ty chodíš d Filipem?"
Jak teda víš, že jsou spolu šťastní? Zase jsi šmírovala, co?" opám se s úsměvem.
,,Tentokrát ne," zasměje se. ,, Bylo to náhodou. Přišla jsem domů a uviděla na chodbě v předsíni boty. Hned jsem samozřejmě poznala, čí jsou. Vůbec jsem Fipipa nechtěla potkat. Měla jsem v plánu, že zalezu nepozorovaně do pokoje." Náhle se z ničeho nic odmlčí, zahledí se kamsi za mě, zakrooutí hlavou a přidá k tomu lehký, klidný až spokojený úsměv.
,,Co se dělo dál?" vyruším ji z myšlenek.
Podívá se na mě a při tom se pořát usmívá. ,,Fakt jsem nechtěla, abych nebyla slyšet... Šla jsem pomalu k pokoji, pak že tada otevřu dveře. No, když jsem je přiotevřela, vyskytl se mi tak pohled na Alešův bílej zadek."
,,Co?! Jakože tam spolu..."
,,Jo, píchali," potvrdí mou domněnku a pořát se culí jak měsíček na hnoji.
Jsem v šoku. Koukám na Hanku a nejsem schopná říct půl slova. Jasně, bylo jistý, že budou mít sex, ale i tak jsem z toho dost vyjukaná.
,,Neříkej, že tě nenapadlo, že se spolu vyspí."
Hrůza, ještě pořát se nepřestala uculovat. ,,Napadlo. Samozřejmě, že ano. Ale... já nevím... příjde mi to divný."
,,Mám stejný názor, ale beru tuhle příhodu s humorem. Chápeš? Můj brácha, kterej nevěděl, kterou ojet dřív si to najednou rozdává s klukem!"
Narás se rozesmějeme.
,,Překvapuje mě, s jakým klidem to bereš."
,,Hmm, kdybych se tím měla zabejvat, tak by mě asi trefil šlak. Přeju jim to. Chci, aby byl Aleš šťastnej, ať už s Filipem nebo s někým jiným."
,,Obdivuju tvůj přístup k věcem. Já bych se asi utrápila."
,,Ty určitě."
Dál se bavíme o blbostech jako jsou články z různých časopisů a tak dále. Pokec s Hankou mi hodně chyběl. Už se s ní nesmím pohádat. Domů jsem se vrátila o půl šesté. S kamarádkou ten čas tak strašně letí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama