Nad propastí

26. dubna 2016 v 20:15 | Tea |  Téma týdne
Nad propastí jsem se ocitlá mnohokrát... Nežiji na tom to světě nijak extra dlouho, ale i přesto jsem prošla tolika zkouškami, že jsem si myslela, že už to ani neustojím a skočím do té ,propasti'.
Když jsem byla malá, uvědomovala jsem si, že si rodiče nerozumí, protože se neustále hádali. Tohle byla pravděpodobně první záležitost, kdy jsem se cítila špatně a v podstatě už pomali stála nad tou propastí... Jistě, tuto metaforu jsem si neuvědomovala, ale fakt, že se máma s tátou k sobě nehodí jsem moc dobře věděla. Další věcí, kdy jsem si nevěděla rady, co dělat dál byly posměchy spolužáků. V této chvíli jsem pořát byla ještě od propasti daleko... Na úplném krajíčku jsem se ocitla teprve nedavno, samozřejmě kvůli komu jinému, než kvůli klukům... Bylo to hodně moc složité období a jednu chvíli jsem si myslela, že už to té černoty skočím, ale naštěstí jsem ustála. Neměla jsem v plánu se zabíjet, řezat nebo něco podobného. Chtěla jsem jim vysvětlit určité věci...
Když jste na dně, tak si asi možná představujete takovéhle obrázky a děje, jako že stojíte nad propastí, že se topíte v moři myšlenek a tak podobně. Já osobně si v hlavě vytvářím obraz, kde je šero - takřka tma a já stojím na obrovské skále, která má neuvěřitelně hlubokou propast ( moje přebolená duše) a já stojím na úplném krajíčku, ovšem nikdy dovnitř neskočím. Někdy mám zase chvilky, že se vidím v lese plné zvěři nebo že mě mučí ďábel... Není to tak, že bych si takovéhle obrázky a děje vytvářela před spaním nebo u nudném výkladu středoškolských učitelů, jde o to, že já tímto stylem vypíši svůj pocit v básních. Vlastně touto formou já se vyléčím a posunu se o pár kroků dál od propasti.

Když jsem si přečetla nátev tématu týdne, vybavila se mi jedna básnička, kterou jsem vypotila v těžké chvilce. Nemyslím si, že je jednou z mých ,dobrých' básní, ale je v ní kus mě a jak jsem to v té chvíli viděla :) . Shodou náhod se jmenuje podobně jako téma týdne. Sepsala jsem ji v lednu tohoto roku.

V propasti

V propasti se ozývá chorál,
v duši se nic nehne.
Nekoupíte si mě za korál,
srdce neposkočí ani se nepohne.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama