Trochu jiná láska 19. kapitola

2. září 2015 v 16:51 | Tea |  Příběhy na pokračování
Uběhl týden a táta pořád ještě nic neví. Nenaskytla se totiž ta pravá příležitost. Bojím se té jeho reakce tak moc, že tak jak se bejí čert kříže, je o proti mému strachu nic. Nebojím se toho, že bych dostala facku, nýbrž toho, že mě bude nutit jít na potrat. I kdyby mi měl dolámat všechny kosti v těle, na potrat nepůjdu a ni přes to, kdyby vyhrožoval vyhazovem z domova.

Domů ze školy dorazím po třetí hodině odpolední. Vejdu do kuchyně, kde sedí máma.
,,Ahoj," pozdravím ji.
,,Ahoj. Už jsem o miminku tátovi řekla."
Najednou se mi udělá nevolno. Věděla jsem, že tato chvílenastane, ale i tak jsem z toho nesvá. Snažila jsem se na to psychicky připravit, ale nepomohlo to. Posadím se a pronesu třescoucím hlasem: ,,Co řekl?"
,,V podstatě nic. Rozbrečel se, a pak řekl, že s tím počítal. Ani netřískl do stolu, nenadával nic... Prostě jenom zamyšleně seděl."
Příjde mi to hrozně líto, a proto se rozbrečím. Tohle si ani jeden z nich od nás nezaslouží. Trápí se kvůli mé blbosti. Možná, že kdybych šla na potrat, mohlo by být všechno jinak. Táta by se o tom bejvale nemusel dozvědět. Co blbnu?! Tomu malýmu bych to nedokázala udělat. ,,Neřekl, že mě a Toma vyhodí z baráku?"
,,Ne. Vůbec nic jiného neřekl."
,,A kde je?" zajímám se.
,,Šel se projít. Urovnat si myšlenky."
,,Aha." Třeba to nebude tak hrozné, jak jsem si myslela. Táta je magor, ale taky charakter s velkým CH.

Otec se doma objeví až po 22. hodině večerní. Dle zvuků usoudím, že je ve střízlivém stavu. Měla jsem obavy, aby se nešel opít. Naštěstí má rozum a nic takového neudělal. Odhodlám se sejít dolů do obýváku za ním.
,,Ahoj, tati," pozdravím ho.
Čau," odpoví.
,,Tak... jak se máš?" optám se.
,,Bylo mi už líp a popravdě i hůř," použije stejnou větu jako já minule.
,,Hm... taky si myslím." Po chvíli ticha se zeptám: ,,Ty mi ani nevynadáš?" Tenhle jeho klid mě ničí. Připadá mi to prostě na jeho výbušnou povahu nepřirozené.
,,Ne, nemá to cenu. Já nevím, co bych ti měl říct. Mně nějak došly slova."
,,Tati, moc mě to mrzí," rozvzlykám se.
,,Mě taky, holčičko. Mě taky... " rozpláče se také, ale né takovým způsobem jako já. Jemu ukápne jen pár slziček.
,,Máma říkala, že si chceš malé za každou cenu nechat."
,,Jo chci. Jednu chvíli jsem přemýšlela o potratu, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Nemůžu přece zabít bezbranného človíčka."
,, Je to tvoje rozhodnutí. Ty se budeš starat o mrzáčka."
,,Jo, já vím."
,,Jak vidíte budoucnost dál?"
Sklopím zrak k zemi a nervózně si hraji s nehtem lévého palce. ,,Ještě jsem s Tomášem o tom nemluvila." Připadá mi hloupé mluvit se sklopenýma očima, ale já prostě nemám odvahu se mu podívat do očí.
,,Jak to máš s Tomášem? Jste tedy spolu nebo co?"
,,Asi jo."
,,Asi? Potřebuju, abyste se na veřejnosti chovali jako bratr se sestrou. Nechci, aby někdo o vašem vztahu věděl. Byla by to ostuda a nehorázný skandál. Chápej, zničilo by se jméno naší rodiny."
Nic neřeknu. Jen kývnu hlavou.
,,Tím pádem budeš muset říct, že je otec neznámý."
Konečně zvednu hlavu. ,,Jak jako neznámý?!"
,,Kdyby se někdo ptal s kým malé čekáš, řekneš, že nevíš. Nalžeš jim, třeba že jsi byla na diskotéce, kde jsi se opila."
Co po mně sakra chce?! ,, Jakože jim mám říct, že jsem opilá flundra, která dala nějakýmu kreténovi, kterej si neuměl dát pozor?!"
,,A né?! Není to až tak zase moc daleko od pravdy. Ano, správně jsi se nazvala flundrou. Kdo to kdy v životě viděl, aby sestra sváděla svého bratra?! Jaký sis to udělala, takový to máš. Buď uděláš, co po tobě chci, anebo si s Tomášem můžete sbalit kufry a odstěhovat se hodně daleko, kde vás nikdo nezná. Můžete dělat, že jste manželé a promenádovat se, kde chcete. Takže se rozmysli." Stoupne ze židle a odejde do ložnice. Nevím, co mám dělat. Jen tam sedím bez hnutí a jsem zoufalstvím bez sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 18. září 2015 v 20:31 | Reagovat

No, holka moc na výběr nemá. :-/ Netuším, co bych na jejím místě udělala. Moc hezky napsaný, už se těším na pokračování. ;)

2 Tea Tea | 20. září 2015 v 12:43 | Reagovat

[1]: Díky :)). Já osobně bych šla na potrat, ale jak znám mámu, tak ta by mě tam nepustila a mohla bych se třeba stavět na hlavu :D :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama