Červenec 2015

Andílek

31. července 2015 v 10:05 | Tea |  Už je to tak
Oh, jak jsi nádherně bílá,
vypadáš jako andílek.
V černých šatech seš jako víla.
Jen tak ležíš bez hnutí,
hrudník se odmítá zvednout.
Rozum být z ticha mě nutí
a mně jde z toho srdce puknout.

Pod dubem

30. července 2015 v 9:46 | Tea |  Už je to tak
Pod dubem něco leží.
Nelíbí se mi to,
před očima se mi náhle mlží.
Přistoupím blíž k tomu,
lekám se a utíkám k domu.
Viděla jsem mrtvolu
a ucítila vůni krve.
Nevěděla jsem,
co dělat nejprve.

Zvědavostí nemohu usnout,
musím se tam vrátit
a na zdechlinu kouknout.
To místo je velmi zajímavé.
Pozoruji umrlce
a prohlížím si místo tmavé.

Vidím, že má prostřelenou lebku,
ptám se v duchu - Proč?
Nahlas řeknu jen:
,,Už na tebe nikdo nezavolá Pepku."

Poslední přání

29. července 2015 v 8:26 | Tea |  Už je to tak
Za vlast jsem šel bojovat,
své soupeře k smrti vyprovokovat.
Myslel jsem si, že nezemřu,
ale opak byl bohužel pravdou.

Chci tě naposledy spatřit.
Chci, abys mě naposledy ochutnala,
No tak, setři z mé hrudi krev,
a pošeptej mi, jak ti chutnala.

Strašidla pod postelí

28. července 2015 v 10:25 | Tea |  Téma týdne
Vzpomínám si na svůj neskutečný strach, když jsem byla malá. Vždycky mě večer, když se setmělo, popadl mesmírný strach, že pod postelí nebo ve skříni někdo nebo něco je. Představovala jsem si ošklivé strašidlo, které mě buď odnese pryč od maminky, anebo sežere. Byly to pro mě pokaždé muka, než jsem usla. Abych se tolik nebála, tak mi rodiče pustili televizi, abych byla v klidu :D (měli jste to taky tak? :D) . I když ironií je, že jsem se bála právě kvůli televizi. :D Někdy tam dávali takové filmy, jako je třeba Maska. Z toho chlápka šel fakt strach :D. Nebo jsem se taky bála písničky, kterou táta s mámou poslouchali v autě :D. Ale ze všehno nejhorší byl seriál Věřte nevěřte. Jednou tam byl díl s nějakou bábinkou, které se zbarvily oči na červeno! Z toho jsem byla vyjukaná hodně dlouho a upřímně jsem se bála jít i sama na záchod. :D
Když se na to teď podívám zpětně, jsem za svou naivitu ráda. Aspoň mám nač s úsměvem vzpomínat.



(Tady je ta písnička, kdyby to někoho zajímalo :D)

Trochu jiná láska 16.kapitola

27. července 2015 v 11:44 | Tea |  Příběhy na pokračování
O měsíc později...
Ráno jsem opět zvracela. Mám strach, že jsem těhotná. Doufám, že ne. Táta by nás zabil a máma... U té si nejsem až tak jistá. Myslím si, že by se s námi normálně bavila, ale byla by nesmírně zklamaná. Nejhorší na tom je, že máma je jediný člověk na týhle planetě, kterého nechci za každou cenu zklamat. Tak uvidíme, jak jsem v tomto úkolu uspěla.
Za krátkou chviličku se buď budu radovat, anebo bulet. Předemnou byla už jen těhotná bruneta, která už má třicítku za sebou. Podle velikosti břicha tipuji, že je v osmém měsíci. Do ordinace šla asi před pěti minutami, takže potom bude řada na mě.
,,Neshledanou!' řekne těhulka, když za sebou zavírá dveře ordinace.
Ani ne za minutu otevře sestřička dveře. ,,Slečno Jourková, můžete jít za paní doktorkou."

,,Posaďte se," pobídne mě gynekoložka s lehkým úsměvem. ,,Co Vás trápí?"
,,No... Víte, mám podezření, že jsem těhotná."
,,Uhm, jak dlouho se nedostavila menstruace?"
,,Měsíc."
,,Trpíte ranními nevolnostmi?"
,,Ano, každé ráno."
,,Dobře tedy. Udělám Vám ultrazvuk."
Položím se na lůžko a vyhrnu si tričko. Doktorka mi na podbříšek napatlá jakýsi gel, díky kterému vidí na obrazovce mou dělohu.
,,Ano slečno Jourková, máte pravdu. Opravdu jste těhotná."

Jsem z toho v šoku. Ani nevím, jak jsem se dostala pryč od doktorky Podloubkové. Jediné co vím je, že si malé nechám. Třeba tím Toma přiměji, abychom se dali dohromady. Vím, že to zničí vztah mezi mnou a mámou, ale brácha mi za to stojí.

To co jsem se dozvěděla od doktorky chci říct Hance, proto vytahuji mobil z kapsy, abych jí napsala textovku, zda nezajdeme na pokec do kavárny U VOŇAVÉ KÁVIČKY.
Když najíždím na ikonku Vytvořit zprávu, telefon nečekaně zavybruje a pípnutím oznámí příchozí SMS. Já o vlku a vlk... CO KDYBYCHOM ZASE ZAŠLY NA KAFE? :) ŘEKNU TI TO S TÍM FILIPEM. ;) :D.
Okamžitě se domluvíme na čase.

Když mi dovypráví, jak přišla nečekaně o něco dříve domů a vyrušila Filipa s Alešem při líbání, sedím bez toho, aniž bych pohla brvou. Tohle mě dostalo. Chudák holka milovala homosexuála... ,,To je mi strašně moc líto."
,,Nemusí. Už jsem se stím smířila. Prostě mi není souzenej."
,,Nikdy bych neřekla, že by byl Aleš gay. Vždyť každou chvíli měl jinou."
,,Asi svoji orientaci tímhle způsobem skrýval. Nevím."
,,Hani, promiň, že jsem na tebe tlačila, abys mí to řekla. V životě mě nenapadla takováhle varianta. Teďka chápu, proč jsi neměla sílu o tom mluvit."
,, Ze začátku to bylo drsný."
,,Tomu věřím. Ty jsi to teda vytušila hned první den doučování?"
,,Jo, protože se Aleš furt kolem promenádoval jenom v kalhotech a Filip si ho prohlížel. Prve jsem si myslela, že třeba porovnává , ale pak když se Aleše začal ptát na holky atd., došlo mi, o co jde." Při poslední větě se trochu pousmějě.
,,On ho před tebou balil?!"
,,Ne. Nevěděl, že poslouchám za dveřmi."
,,A už jsi opravdu v pohodě?"
,,Jo, zcela... A víš co? Změňme téma. Co ti řekli na gyndě? Říkalas, že seš na dnešek objednaná."
,,Řekla mi přesně to, co si celou dobu myslím."
,,Do prdele!" uleví si. ,,Co budeš dělat?"
,,Asi si malý nechám."
,,Zbláznila jsi se?!? Vždyť bude chudáček postiženej. Nebudeš se o něj ani umět postarat. Uvědomuješ si to?"
,,Nevezmu přece život miminku."
,,Mně je ho taky líto, ale nedávno ti bylo sedmnáct. Život máš před sebou a čekat dítě se svým vlastním bratrem je vejvětší blbost, kterou můžeš udělat."
,,Já vím... Ale tímhle bych si Toma možná zajistila."
Hanka na mě vykulí ty své velké oči. ,,Začínám pochybovat o tvém zdraví. Když jsi byla do něj zamilovaná, dobrý. Že ses s ním vyspala... to už bylo docela hodně, ale tohle je už moc. Přece mu nechceš zničit život."
,,Měl použít kvalitnější kondom."
,,Ty seš fakticky mogor! Jestli si dětsko necháš, tak jsem s tebou skončila. Odmítám se kamarádit se sobeckou nánou."
Koukám na ni a nevím, co říct. Tohle jsem nečekala.
,,Dobře si rozmysli, co děláš." Nechá na stole peníze za útratu a odejde.



Byla jsem naivní?

26. července 2015 v 9:59 | Tea |  Básničky
Každou noc se trápím
a přes den dělám, jako by nic.
Polštáře vždy probulím
a ptám se: ,,Koho z nich mám ráda víc?"
Na prvního jsem jakž takž zapomněla,
ale ten druhý mi leží v hlavě,
díky tomu vidím všechno tmavě.
Zase se k ní vrátil,
a tím moje vyhlídky potopil.
Myslela jsem si, že budeme šťastný,
ale místo toho s ní prožívá pocit slastný.


Lži

24. července 2015 v 12:01 | Tea |  Už je to tak
Jen spousty slov a nic z nich,
jsou prázdnější než vzduch.
Aby byly správně vyřčeny,
musí člověk pozřít líh.

Způsobí naivitu, jistotu i trápení.
Někdo naletí, jiný nevěří.
Další si vše pro jistotu prověří.
Chci, aby to neexistovalo,
jsem ochotná dát za to celé jmění.

Jít s davem

21. července 2015 v 21:59 | Tea |  Téma týdne
Jít s davem pro mě znamená, když jsou lidé nesví... Prostě neoriginální.. Každý se po každém opičí a chce se vyrovnat druhým... Když takoví nejste, ihned se z vás stanou ti podivíni, které nikdo moc nemusí. Někomu samota nažene takový strach, že se radši přidá k davu.. Vždycky se najde nějaký ,,kápo", kterého každý poslouchá a napodobuje ho. příjde mi těch lidí líto a byla bych radši, kdyby bylo víc originálů... Já osobně jsem více méně svá a , i přes to si na nedostatek přátel stěžovat nemohu. Ale holt každý toto nemá. Bylo by dobré, kdyby konečně lidi otevřeli oči a začli být sami sebou... Mám kolem sebe takových lidí spousty, ale nic s tím nikdo nenaděláme... Můžeme si jen mlčky zvykat...

Osud nebo náhoda???

18. července 2015 v 12:59 | Tea |  Už je to tak
Proč se v našem životě objeví zlé chvíle?
Je to náhoda nebo ,,životní míle"?
Náhoda prý neexistuje,
takže je to životní cíl či osud.
Je to sviňárna, ale krásná.
No sám posuď...

Nevěra

11. července 2015 v 13:25 | Tea |  Už je to tak
Nevěra je zajímavý pojem,
na každého z nás působí jiným dojmem.
Pro jednoho je to samozřejmostí,
pro druhého neodpustitelný hřích.
Je to spousta prožitků a neřestí,
které způsobí buď slzy nebo smích.
Nevěra je kolem nás všude,
vždycky tu byla, je, a i bude

Život ve snu

8. července 2015 v 20:59 | Tea |  Téma týdne
Život ve snu... Při přečtení názvu jsem si okamžitě vybavila chvíle před spaním. Vždy, než usnu si přestavuji určité chvíle v životě, které si přeji, aby se staly. A troufám si říct, že to tak má občas každý. Je to prostě taková krásná doba, kdy si můžeme ,,žít", tak jak by jsme chtěli. Někdy se nám poštěstí a to, co si dlouhou dobu představujeme se nakonec stane. Akorát je potom celkem pešek, když se to vyplní potom, co o to nestojíme.Smějící se
Někdy je tato doba lepší, než samotné snění...
Je to fakt pěkná doba a asi bych ji za nic na světě nevyměnila...

Nikdy

3. července 2015 v 15:03 | Tea |  Téma týdne
Nikdy.. Tak tohlo zájmeno řekl už každý z nás hodněkrát. Zajímavé je, že to ale nikdy nikdo nedodrží. Používáme věty typu: Už si NIKDY nedám čokoládu. Přitom za týden jdete a stejně si ji dáte, že? Nebo když vám bylo 10 let, tak jste rodičům slibovali, že NIKDY nebudete kouřit. A najednou je vám 12 a slib jakoby nikdy nebyl vyřčen. Takovýhle vět by se našlo spoutu, ale nebudu je tady zbytečně vypisovat. Každý z nás si vybaví ty své vlastní.
Čili co z toho plyne? Že bychom to vlastně ani neměli vyslovovat, protože každý ví, že to stejně nedodrží. Ale jelikož by se pak lidi neměli o čem moc bavit, tak to stejně budeme vždycky říkat a dál klamat národ. Nikdy neříkej nikdy. Tohle přísloví je dost výstižné, ale jaksi pro lidstvo nesplnitelné.
Teď mě tak napadá, že to v jednom z mála případů reálné je, ale to je v situaci strachu. Třeba, když jdete do nějakého starého domu, a tam spadne váza a vy řeknete : ,,Tam už nikdy nevlezu." V tomto případě ano, ale jinak moc ne...