Červen 2015

Nešťastně zamilovaná

29. června 2015 v 10:01 | Tea |  Už je to tak
Máš zplozenou krásnou holčičku,
kéž bych jí mohla dělat matičku.
Měla bych ji ráda jako svou,
není noci, co by nebyla probděnou.
Pocházíš ze zazobané ulice,
věř mi prosím tě -
Tebe mám ráda ze všech nejvíce.
Doma máš protivnou ženu.
Lehkou děvou se stala,
kdoví s kým vším se vyspala.
Já dám ti svou lásku věrnou,
jen jedno přání mám -
Rozveď se s tou kurvou...


Smrt pro lásku

27. června 2015 v 13:51 | Tea |  Už je to tak
Tato básnička je inspirována jednou mojí ublíbenou písničkou, a taky tak trochu ze života... :)

Nechala jsi mě kvůli jinému,
mám chuť mu ublížit,
frajerovi ,, libovému."
Nesmím mu však nic říct či zmalovat,
protože by jsi byla smutná
a to já ti nechci udělat.
Byla jsi pro mě vším,
vlastně jsi pořád.
Hrála jsi si se srdcem mým
a nechápala můj věrný řád.
Chtěl jsem to však zachránit,
ale ty ses mi začala stranit.
Tohle je na mě moc.
To já neunesu,
proto si z koupelny prášky donesu.
Vezmu si jich sedm naráz
a zapiju je slivkou,
snad zapůsobí za chvilku krátkou.

Zlomené srdce

26. června 2015 v 11:19 | Tea |  Už je to tak
Proplakané dny i noci,
nesnáším ten pocit bezmoci.
Pláču pro chvíle pěkné
a vzpomínám na doby,
kdy jsem neměla srdce křehké.

Zlomená kost bolí,
což to ano.
Ale ta se zhojí,
kdežto srdce zůstane pošramoceno.

Spravedlnost života

23. června 2015 v 20:49 | Tea |  Už je to tak
Život je svině,
to zjístil asi každý.
Do ksichtu ti plivne,
a pak každý ,,vraždí."
Ubližuješ druhým,
kteří za to nemohou.
Ublížíš slovem pouhým,
ale bolí to, jako kopanec nohou.

Dá ti krásné chvilky,
co jsou sladké jako Milky.
Ale potom příjde doba,
kdy ti všechno vezme.
Tyhle doby se houpou jako skoby.
Navštíví tě Zloba s Depkou,
ale stejně jednou příjde Štěstěna
a odejdou zlé pocity i zloby.

Trochu jiná láska 15.kapitola

3. června 2015 v 18:47 | Tea |  Příběhy na pokračování
Tomáš se doma neukázal celý víkend. Možná je to i dobře, protože rodiče strávili celou sobotu i neděli u televize - aby si otec odpočinul. Asi bych ani nevěděla, jak se před nimi chovat. Táta by ze sebe určitě dělal aganta a neodpočinul si. Kdoví jestli mu nezavolal, aby nejezdil... Vůbec by mě to nepřekvapilo. Ale číhá tu i druhá možnost - nepřijel, protože nechtěl. Anebo ještě třetí a to ta, že se obě zkloubily dohromady.

Ve středu Hanku překecám, abychom zašly do naší oblíbené kavárny, která se jmenuje docela ulítle - U VOŇAVÉ KÁVIČKY. Pojmenovali to hrozně, ale kafe vaří vynikající.
Mám v plánu z ní vytáhnout všechny informace, což by u nás nešlo.
Ukotvíme u stolku se dvěma židlemi. Každá si poručíme espreso. Potom, co nám objednávku donese celkem pohledný pingl, vyčkávavě kamarádku propaluji pohledem. Hanka si toho vůbec nevšímá. V pohodě roztrhne dva sáčky, co přidali ke kafi, zamíchá, foukne do nápoje a bez toho, anižby se na mne podívala, pomalu usrkává. Nezbývá mi nic jiného, než se začít vyptávat: ,,Tak co doučko?"
,, Jo, docela mu to pálí."
,,Tak to asi za chvíli zabalíte, ne."
,, Hmm... Pravděpodobně."
Její koverzační metoda se mi opravdu, ale opravdu nelíbí. Co tím ksakru sleduje? Já se jí svěřuju roky do háje... ,,Hele, nebudu chodit kolem horký kaše. Máte spolu něco?"
Hanka si opět usrkne z šálku, který nebyla schopná za celou dobu odložit. Popravdě, strašně mě tím deptá. Asi mezi námi probíhá telepatie, protože tu proklatou věc položí a rozesměje se tím zoufalým, děsivým smíchem. Nechápajíc na ni hledím a čekám, co mi řekne. ,, Mám s ním... leda tak dítě."
Nevím, co tím chtěl básník říci. ,,Co?"
,, Nechej to bejt. Já ti to chci říct strašně moc, ale teď na to ještě nemám..."
,,Takže se to nevyvedlo?"
,,Hm... Ani ne. Spíš k sobě prostě nepatříme."
Úplně ve mně hlodá zvědavost. Ale protože vidím, že se fakt necítí dobře, dál nevyzvídám.
Nepatří k sobě... Co se stalo?