Já a můj učitel - 3.kapitola

4. dubna 2015 v 20:19 | Karin |  Příběhy na pokračování
Crrrr... Zamáčknu otravný budík a převalím se na druhý bok. Přes velkou nbámahu rozlepím oči. Hned je ale zase zavřu, protože mi je málem vypálilo sluníčko. Pracně vylezu z postele a zamířím do koupelny. "Panebože, vypadám jako strašidlo," zděsím se při pohledu do zrcadla. Trošku se nalíčím, učešu si vlasy a seběhnu dolů do kuchaně pro něco k snídani. Podívám se na hodiny. Půl sedmý. To znamená, že mám ještě hodinu na to, abych vymyslela, co si vezmu na sebe. Přece jenom musím počítat s tím, že přijde nějaký mladý učitel. Zakousnu rohlík se salámem a vyběhnu zpátky nahoru. Otevřela jsem skříň a 5 minut do ní jen tak civěla. Nakonec jsem vytáhla svou nejoblíbenější kombinaci. Riflovou minisukni a tílko na ramínka. Do uší jsem si zapla velké stříbrné kruhy a znovu si trochu přečesala vlasy. V zrcadle jsem zkontrolovala svůj konečný vzhled. "Celkem to ujde," řekla jsem si a seběhla si do kuchyně sehnat svačinu. Po dlouhém přemýšlení jsem sbalila jablko, nazula si žabky a pomalu se vydala do školy.
Když jsem dorazila, celou školou už se neslo, že nová angličtinářka bude chlap. A nejen to, dokonce prý mu je kolem 30 a je hezký! Snažila jsem se to neposlouchat a raději se soustředit na prověrku z angličtiny, ale v hloubi duše se ve mě rozdmýchávala jiskřička naděje, že by to přece jenom mohl být mladý hezký muž.
První čtyři hodiny utekly ani jsem nevěděla jak. Asi proto, že jsem se v nitru tak moc těšila na angličtinu.
Nadešla hodina s velkým H. Zazvonilo, já seděla na židla a klepala nohou, jak moc jsem byla nervózní. Otevřely se dvěře a do nich vešla učitelka Brownová. A hned za ní ON. Třídou to díky holčičí převaze zahučelo. Jeho oči, jeho vlasy, jeho tělo. Byl přesně takový, jakého jsem si ho představovala. Byl prostě dokonalý. Snad poprvé v životě mi nevadilo, že sedím v první lavici, hned před učitelským stolkem. Jeho oválnou hlavu zdobily na krátko ostříhané kaštanové vlasy a několikadenní strniště. Jeho oči vypadaly jako dva zralé lískové oříšky. A jeho rty, na pohled jemné a hebké. Jen políbit. Každou chvilku si je smyslně navlhčil jazykem. Rozhlédla jsem se po třídě. Bylo směšné, jak na něj každá holka kouká jako na boha. A ještě směšnější bylo, že já patřím mezi ně. A to jsem si říkala, že ikdyž bude sebehezčí, nedám na sobě nic znát a budu se tvářit jakože nic. Najednou to nešlo! "Dobrý den, jmenuji se Michal Bak, je mi 29 let a od dnešního dne vás budu učit angličtinu. Nikoho z vás neznám,tak bych vás chtěl poprosit,jestli byste mi jeden po druhém neřekli svoje jméno a něco o sobě." promuvil konečně a já tála jak zmrzlina na sluníčku. Nato, že je tady na škole poprvé, vůbec na něm není znát, že by měl trému nebo tak něco. Začal od poslední lavice, já poslouchala ostatní a sledovala jeho reakci. Přišla řada na mě. Postavila jsem se a podívala do jeho hlubokých hnědých očí. "Jmenuji se Romana Valová. Bydlím tady ve městě a jednou bych chtěla učit na základní škole." řekla jsem, ted' už o něco klidnější. "Děkuju," poděkoval mi, podíval se mi do očí a usmál se na mě. Oplatila jsem mu to a podívala se na Pát'u. Vyvalila na mě oči a rozhodila ruce v gestu: co to bylo?. Pokrčila jsem rameny a usmála se na ní. Hned mám díky Michalovi lepší náladu. "Tak jo, děkuju vám všem, snad si vás brzo zapamatuju. A vy prý jste měli slíbenou nějakou prověrku, takže si vemte papíry a já vám to budu diktovat." vzpomněl si bohužel na to, co mu říkala Brownová.Ta seděla opodál a sledovala, jak se mu daří. Michal nám nadikktuje asi 15 vět a mě se kupodivu podařilo všechny přeložit. Aspoń se hned na poprvý neztrapním.
Po zvonění se s námi rozloučil a s přáním hezkého dne odešel ze třídy.Sbalila jsem se věci a chtěla jít taky, ale Paty mě chytila za ruku a se smíchem řekla: " Počkej počkej, něco mi musíš vysvětlit! To se dělá, hned první den flirtovat s panem učitelem?" Obě jsme se od srdce rozesmály. "Já jsem s ním neflirtovala, jen se na mě usmál, tak jsem mu to oplatila,to je všechno!" bránila jsem se, ale Paty se nedala: "Jo, přesně,a tomu se říká flirtování! Ještě mu můžeš začít říkat Míšo a už to bude všechno!" "Dobře,dobře! No, s Míšou radši ještě chvilku počkám. zasmála jsem se a dál jí její názor nevyvracela, protože jsem věděla, že to stejně nepochopí. Rozloučili jsme se a já šla, protože před školou na mě čekal tat'ka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 24. dubna 2015 v 15:55 | Reagovat

Počkej- a ona šla do školy s tím, že prostě sbalí učitele? Protože pokud ne, mělo by jí být jedno, co si vezme na sebe, pokud se vyloženě neztrapní, nebo neudělá špatný dojem.
Jinak se mi ale líbí ta lehkost, se kterou píšeš, a která ti je nejspíš vlastní. Jen tak dále!

2 Karin Karin | 27. dubna 2015 v 15:35 | Reagovat

Ne, to zase ne, co kdyby to byla učitelka. Taky by jí nesbalila, ale tak prostě jí nebylo jedno, jak vypadá. ;) Jinak díky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama